VÁCLAV SALAČ: "JSEM NEZÁVISLÝM KANDIDÁTEM OBYČEJNÝCH KLUKŮ A HOLEK, CO HRAJÍ FOTBAL S LÁSKOU."

(Přepis audiorozhovoru pro valasskyfotbal.com)

​

Dobrý den, vítám vás u dnešního podcastového rozhovoru Valašského fotbalu. Přes oporu Krhova Lukáše Bayera jsme se dostali k zajímavému člověku z fotbalového prostředí a chtěl bych vám dnes představit pana Václava Salače, který má v úmyslu kandidovat na místopředsedu Fotbalové asociace České republiky. Zdravím vás, dobrý den.

 

Dobrý den všem fotbalistům z Valašska, a nejen Valašska.

 

Pane Salači, mohl byste nám na úvod říct, jak jste se vůbec k fotbalu dostal? A já jsem se díval na váš pěkně zpracovaný osobní web, kde se vám i fotbal mísil s atletikou.

 

Je to tak, vyrůstal jsem ve městě Třebíč, která je historicky poměrně hodně atletická, má atletickou tradici. Začal jsem chodit na fotbal v šesti letech v roce 1990, kdy ještě těsně po revoluci v Třebíči byla Rudá hvězda. A postupem času jsem asi v osmi devíti letech přičichl k atletice. 

 

Atletika jako taková byla v Třebíči sponzorovaná jadernou elektrárnou Dukovany a byl tam opravdu silný atletický tým a ta tradice pokračuje dodnes, kde máme Spartak Třebíč jako poměrně silný prvoligový atletický klub, tím pádem, přestože fotbal byl moje obrovská vášeň a kopal jsem si s míčem na ulici každý den, tak jsem musel trošičku fotbal upozadit, protože jsem se věnoval právě atletice vrhačským disciplínám a sprintům a měli jsme skvělou partu. V rámci naší generace byli potom úspěšní atleti Petr Svoboda a Jirka Kliner. Takže to je hlavní důvod, proč jsem se věnoval i atletice. 

 

Říkáte atletické sprinty, jak jste potom se začal věnovat fotbalu, využil jste ve své fotbalové kariéře právě průpravy z atletiky?

 

Jsem trošku prcek, mám problém s dlouhými výběhy a nikdy jsem nebyl nějaký zdatný běžec na dlouhé tratě, takže jsem v rámci fotbalu využíval sprinty a velký objem stehen typu Roberto Carlos na to, abych na hřišti aspoň předvedl něco z hlediska rychlosti, ne z hlediska vytrvalosti.

 

Vy jste dneska pořád ještě aktivním fotbalistou?

 

Je to tak, je mi necelých 37 roků a stále hraju fotbal.

 

A které kluby, že vám skočím do řeči, které kluby jste ve své fotbalové kariéře prošel a na jaké úrovni jste se pohyboval?

 

Tím, že číslo jedna pro mě z hlediska kariéry byla atletika, nikdy jsem neměl ambici dělat fotbal na vysoké úrovni a vždycky jsem zůstal na té okresní. Je pravda, že na chvilku jsem nakoukl i do první B třídy, ale zrovna v době, kdy jsem se vracel po těžkým úrazu a po několika operacích levého kolene po plastikách, tak jsem prošel kluby právě Rudá hvězda, následně Horácká Slavia Třebíč, ale aktivně jsem hrál ve vesnických klubech. 

Konkrétně Budišov na Třebíčsku, Vladislav na Třebíčsku a následně jsem se přemístil díky své manželce, která pochází z Uherského Brodu, i k vám směrem do Zlínského kraje a tam jsem hrál za Tatran Havřice, což je taková krásná část Uherského Brodu. Musím tímto, jestli kluci budou poslouchat tento podcast, kluky moc pozdravit, protože tam mám kousek svého srdíčka, je tam úžasná parta. Momentálně působím v klubu, který se jmenuje Tělovýchovná jednota Heršpice, je to u Slavkova u Brna a hrajeme třetí třídu.

 

Vy tam v tom klubu zastáváte několik pozic. Jste aktivním hráčem, šéftrenérem mládeže i funkcionářem klubu. Jaký je ten váš objem práce na této amatérské úrovni v klubu třetí třídy?

 

Musím říct, že máme poměrně širokou základnu dětí. Podařilo se nám vybudovat strukturu o přibližně 85 dětí a 15 trenérech mládeže, kteří jsou všichni licencovaní a strukturovaně se tomu věnují opravdu od mini přípravky, respektive dokonce i předpřípravky. To znamená od tříletých dětiček až po starší žáky, protože dorost nám ještě nedorostl za těch pět let, co to děláme. Takže se dá říct, že ten objem práce je opravdu několik hodin denně. 

 

Ale mám obrovské štěstí, že jsme tady opravdu silná parta původně namíchaných tatínků, ale i fotbalistů, dneska už to jsou všechno kluci, kteří fotbalu rozumí díky systému vzdělávání FAČR a můžeme si naše úkoly různě rozdělovat, máme každý týden pravidelné porady. Já z pozice předsedy se snažím řídit i administrativní věci kolem dotačních titulů, ať už s Národní sportovní agenturou, nebo s Jihomoravským krajem, a snažím se tady v Heršpicích vést i více rozvoj infrastruktury. A kromě toho trénuju starší přípravku a částečně mladší žáky. A ostatní kluci, těch zbylých patnáct, se právě věnují trénování těch zbývajících kategorií. Trénujeme vždycky ve dvou, ve třech. 

 

Co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat na tak vysoký post ve Fotbalové asociaci? A máte nějaké takzvané volební zázemí, to znamená, že máte už teď podporu nějakého okresu, kraje? A jestli to souvisí i s vaším vnímáním českého fotbalového prostředí, že chcete přispět k něčemu lepšímu?

 

Vy jste se mě zeptal na dvě poměrně rozsáhlé a důležité otázky. Já bych začal tou, proč jsem se rozhodl ke kandidatuře na místopředsedu za Moravu. Z mého pohledu fotbal v tuto chvíli nevedou lidé, kteří by rozuměli fotbalu odspodu. Pořád musíme brát v potaz, že členská základna FAČR v tuto chvíli je kolem 340 000 členů, přičemž to jsou aktivní registrovaní členové, ale fotbal dál hraje různými způsoby, ať už si čutají nějakou městskou ligu nebo různé jiné typy soutěží, další milion lidí. To je obrovská masa lidí. 

 

A i z té členské základny, z těch 340 000, jen malý zlomek jsou profesionální kluby, profesionální hráči. To znamená, můj pohled je ten, že by ve vedení FAČR měli být lidé, kteří rozumí tomu, jak se dělá fotbal odspodu, kteří si prošli vedením klubu, budováním mládeže, trénováním mládeže, protože já osobně považuji mládež jako jednu ze základních pilířů rozvoje celého českého fotbalu, respektive rozvoj mládeže, rozvoj infrastruktury a samozřejmě vzdělávání trenérů. To jsou takové tři pilíře, které by každý měl vnímat jako strategické. A tím, že tuto činnost, kterou jsem si prošel a myslím si, že mám fotbalu co dát, jsem se rozhodl na tuto funkci kandidovat, abych byl kandidátem nezávislým právě pro tyto obyčejný kluky, pro tyto obyčejný holky, pro všechny, co hrají fotbal s láskou, pro všechny, co chtějí, aby fotbal šel správným směrem, aby se vedení FAČR orientovalo na fotbal, a ne na politiku.

 

Jak vy se díváte na ten systém? Já teď nechci se pouštět do dlouhé polemiky, jestli systém volby okresů, krajů, potom řídící komisi Moravy, Čech, potažmo FAČR je dobrý nebo špatný, každopádně jsem toho názoru, že by se mělo opravdu začít odspodu, protože jak říkáte, ta členská základna pramení hlavně z amatérského fotbalu. To znamená, jak vy se díváte na ten systém? Vy budete kandidovat, vy přímo chcete kandidovat za Moravu bez nějakého v uvozovkách toho volebního mandátu nějakých okresů nebo krajských fotbalových svazů?

 

Ne, to je špatně chápáno, volební systém je daný a aby byl jiný, tak by se musely změnit stanovy FAČR. A stanovy FAČR se určitě měnit v červnu nebudou, respektive je možné, že tam nějaký návrh na změnu stanov bude, nicméně já dosud o žádném nevím. A je třeba respektovat volební systém, že jdete nejprve přes okresy, následně přes kraje a následně se volí valná hromada FAČR. Místopředseda za Moravu je dle stanov FAČR navrhovaný kterýmkoliv okresem, kterýmkoliv krajem, anebo kterýmkoliv klubem divizním MSFL nebo ligovým, který volí na velké valné hromadě. Není to jako u předsedy, kde je třeba buď sedm okresů, nebo tři kraje, anebo deset klubů.

 

To znamená, že za vámi stojí který návrh?

 

Mým cílem je, abych měl co nejsilnější mandát. A ve chvíli, kdy půjdu na valnou hromadu, měl podepsáno co nejvíce kandidátek. To znamená, kdybychom si třeba vzali příklad v okresu, když se chcete stát předsedou okresního fotbalového svazu, tak máte možnost buď si nechat podepsat kandidátku ze svého klubu a jdete tam za svůj klub, anebo tím, že získáte co největší počet podepsaných kandidátek a přednesete je na valné hromadě, tak tím prezentujete sílu svého mandátu. Takže to je i takový můj cíl, abych měl kandidátky podepsané napříč co nejvíce okresy, kraji a kluby.

 

Daří se vám zatím získávat tuto podporu?

 

Mám to deklarováno již od několika okresů, které by rády podpořily tu myšlenku, aby na postu místopředsedy za Moravu byl člověk, který je manažersky zkušený a k tomu měl znalosti okresního fotbalu odspodu, takže ve chvíli, kdy to bude aktuální, což je přibližně za měsíc, budu dotahovat přísliby i do fáze podpisů kandidátek.

 

Mě zaujaly ty vaše dva hlavní pilíře té vize práce místopředsedy Fotbalové asociace. První pilíř, podpora rozvoje mládeže, druhý pilíř, kvalitní hřiště v každé obci. Mohl byste ještě nastínit, na základě čeho jste si vytvořil takové dva hlavní opěrné body vaší kandidatury?

 

Musím se omluvit, ale musím rozšířit hlavní body na tři. Sice jich prezentuju na webových stránkách osm, ale z mého pohledu jsou to tři hlavní. Rozvoj mládeže, rozvoj infrastruktury a komunikace. V rámci rozvoje mládeže je to ale i vzdělávání trenérů mládeže jako takový podtitul nebo podtéma. Já vnímám mládež jako základní stavební kámen veškerého rozvoje fotbalu do budoucna. 

To znamená, my nemůžeme vzdělávat trenéry mládeže, když nebudeme mít mládež, my se nemůžeme ve fotbale jakkoliv posouvat, když nebudeme pracovat s mládeží. A protože právě působím na okresní úrovni a vidím, jak je mládež velmi zanedbaná, spousta klubů vůbec mládežnické týmy nemá. Když si vezmu, že například z našeho okresu je 48 mančaftů, který mají své kategorie v okresních soutěžních, tak jenom zlomek má mládež.

 

Já mám jenom zkušenost z Okresního fotbalového svazu Vsetín, tady jsme dokonce byli nuceni najet na systém takzvaných sdružených družstev, kde se spojí vedle sebe dvě ležící vesnice, aby vůbec existovala nějaká fotbalová mládež. A v druhé řadě tento problém vnímám stejně jako vy v tom, že některé kluby hrající krajské soutěže nemají třeba mládežnické celky nebo jich nemají dostatek a musí si platit kompenzační poplatky, aby mohly působit ve vyšších soutěžích. Je to velký problém.

 

Naprosto s vámi souhlasím. Smlouvu o sdruženém mančaftu samozřejmě dobře znám, protože i my máme sdružené mančafty v mladších a starších žácích, protože tím, jak jsme začali budovat mládež teprve v roce 2016, tak nám ještě do těch vyšších kategorií nedorostlo dostatek dětí. A ač máme plné přípravky mladší a starší, tak máme sdružené mančafty mladších a starších žáků. Takže vím, o čem mluvíte. A já bych chtěl právě dostat do vesnic co nejvíc dětí. Samozřejmě musíme začít úplně od začátku. A to od začátku znamená, že musíme vrátit lidem důvěru ve fotbal. Ve chvíli, kdy rodiče mají 20 různých variant sportů…protože to je obrovský rozdíl mezi rokem 1990 a rokem dneska, když jsem si šel já vybrat, co budu dělat za sport, tak v Třebíči byl hokej, fotbal, atletika…dneska těch sportů je opravdu obrovská spousta. 

 

A pokud rodiče slyší tu mediální masáž, že nic ve fotbale nefunguje a všichni kradou, což samozřejmě není pravda, protože spoustu věcí funguje a ve fotbale je i spousta poctivých lidí, tak musí rodiče znovu získat důvěru ve fotbal, aby vůbec byli ochotni děti do fotbalu navrátit. Také na vesnicích je samozřejmě potřeba, aby se mládeži někdo věnoval. Pokud to jsou kluci, kteří jsou řemeslníci, mají svoje děti, svoje rodiny a musí ty rodiny živit, tak nenajdou čas a nemají ani možnost děti vést. Takže v rámci rozvoje mládeže bych určitě chtěl najít výrazně více finančních prostředků na trenéry mládeže. Pokud se budeme bavit o současných možnostech, kdy Národní sportovní agentura v rámci dotace Můj klub dává nějakou část podpory, tuším, že to je 20 % celkové dotace, co můžete využít na trenéry mládeže, tak když to vezmu jenom na našem klubu, který má snad druhý nebo třetí největší počet dětí na našem okrese, tak my dostaneme přibližně 150 000 Kč od Národní sportovní agentury na rok. 

 

A z těch 150 000 můžeme využít 20 % na trenéry mládeže. To je 30 000 Kč za celý rok na všechny trenéry mládeže. Takže já vidím opravdu extrémně důležité, abychom měli trenéry mládeže z čeho zaplatit, abychom se vůbec mohli věnovat náborům a trénování. Měli bychom i více pracovat se školami, v dnešní době bychom se měli inspirovat v úžasných projektech, které už dneska jsou funkční, jako jsou například školky v pohybu nebo školy v pohybu, kde jezdí trenéři po školách, dělají vzorové tréninky, minimálně ty pohybové, tak, aby se děti bavily, aby to pro ně byla radost. Zase je potřeba kluky zaplatit, protože to nemůžou všichni dělat zadarmo. A těch lidí zase není tolik. Takže bych byl rád, abychom více oživili fotbal v regionech, abychom na to měli lidi a ty lidi jsme mohli zaplatit a vzdělávat.

 

A když se dotkneme dalších dvou bodů, kvalitní hřiště v každé obci a ta komunikace, jestli byste mohl nastínit vaši představu.

 

Z hlediska hřišť do každé obce je podstatné, že vnímám infrastrukturu, tu fotbalovou, jako základní stavební kámen celého úspěchu rozvoje fotbalu. To platí i v ekonomii, to platí v různých oborech, základem jakéhokoli úspěchu je rozvoj infrastruktury. Když se podíváme do okolních států, jako je Polsko nebo Slovensko, anebo trošičku dál do Maďarska, tak tyto státy dávají několikanásobně větší prostředky do výstavby infrastruktury.

 

Nerozumím tomu, jak je to možné, pravděpodobně jsou tam opravdu mnohem šikovnější lidé ve vedení fotbalových asociací, ale daří se jim mnohonásobně více hřišť vystavět i v těch malých regionech. Když to vezmu v rámci okresních fotbalových svazů, máme extrémně málo umělek. Není možné mít jednu dvě umělky na celý okres. V okrese je průměrně od 40 do 80 mančaftů. My potřebujeme umělek mít výrazně více. 

 

Navrhoval jsem v mém programu mít dejme tomu „mikroregiony“, kde by se třeba sdružilo pět až deset obcí a pod tímto sdružením by byla minimálně jedna umělka plnohodnotná. Taky si myslím, že bychom měli do každé obce pomoct zavést hřiště, které bude mít rozměr typicky přípravkový, to znamená ve starší přípravce 25 x 40 metrů tak, aby se tam dalo trénovat ve všech kategoriích až do mužů k. A klidně ať tam hrají soutěžní zápasy přípravky.

 

Tak to můžu říct, pane Salači, že tady v tom na Valašsku na tom nejsme rozhodně špatně. Máme tady asi velkých umělek pět nebo šest a samozřejmě v různé kvalitě a malé obce se opravdu snaží si budovat v rámci komunální politiky, vedení obce se snaží budovat právě tady tyto buď víceúčelová hřiště nebo hřiště menších rozměrů. Takže to si myslím, že tady na Valašsku se cesta v tomto ohledu ubírá dobrým směrem. Jenom jestli bych já k tomu mohl poznamenat z našeho okresu tady.

 

A já bych tady poznamenal, že vám opravdu ze srdce gratuluji a přeji vám to a byl bych moc rád, kdybyste mi v tom třeba pomohli a řekli, jakým způsobem jste toho docílili. Protože já hledám cesty.

 

Jasně. A ta komunikace, máte na mysli komunikaci u těch úrovní výkonnostního fotbalu mezi těmi jednotlivými stupni systému v České republice? Nebo na co narážíte v tomto bodu?

 

Mám namysli dvě úrovně komunikace. Jedna úroveň je komunikace mezi okresními kluby, protože okresní fotbalové svazy by měly být zastřešující organizací a servisní vůči všem klubům, ale směrem ke klubům je obrovský problém s komunikací. Není nastavená správně, nejsou „Facebooky“, nejsou telekonference, nepředávají se dostatečně informace...

 

Tady si zase trošku ohřeju polívčičku, že vám skočím do řeči, protože náš okresní fotbalový svaz opravdu vedou na těchto postech dva muži, kteří jsou velmi komunikativní, s kluby komunikují, snaží se vyhovět jejich potřebám, využívají k tomu veškeré komunikační kanály. A pro nás jako informační portál www.valasskyfotbal.com je strašně potěšující, že my jsme právě hlavním mediálním partnerem Okresního fotbalového svazu Vsetín, který si tím pádem nemusí platit a živit svoji vlastní webovou stránku, ale ten virtuální prostor, který je u nás tolik čtený, a my zajišťujeme veškerý informační servis pro kluby i prostřednictvím toho svazu. Takže opět jenom navážu na vaši myšlenku, že my tady na Vsetíně jsme tady v tom zase, si myslím, o krok dál.

 

To je úžasné. Já komunikuji s okresy opravdu po celé Moravě ze všech krajů a musím říct, že je to tak jeden z deseti, kdybych to vzal poměrem, kde komunikace je nastavená skutečně správně.

 

A je to strašně důležité, protože pak ta funkčnost regionálního fotbalu je na té nejnižší úrovni daleko lepší, když komunikace mezi kluby a vedením svazu je jasná, a hlavně, slyší se na potřeby klubů a komunikuje se s nimi.

 

Celou kampaň vedu způsobem vzájemné komunikace. Komunikace s těmi nejnižšími kluby z vesnic a také s okresy. Protože je potřeba mít od nich zpětné vazby. Tím, že mi dáváte momentálně teď zpětnou vazbu, jak to funguje na okrese Vsetín, to je úžasné. Já mohu po našem telefonátu s vámi nebo s klukama z Valašského Meziříčí, z Valmezu nebo ze Zlínského kraje, mám tam x dalších přátel, otevřít toto téma a více to rozdiskutovat a zapracovat právě do mého programu jako doporučení, které by se potom dala aplikovat pro okresy, kde to nefunguje. 

 

A ještě ta druhá linie komunikace, z toho důvodu jsem ji začlenil do mého programu. Hrozně důležité je, aby místopředseda FAČR za Moravu komunikoval napříč celou Moravou na všech úrovních. To znamená, aby komunikoval se zástupci okresních fotbalových svazů, se zástupci krajských fotbalových svazů a se zástupci klubů. Do teď tomu tak bohužel nebylo. A zároveň ty informace, které se vydiskutují v rámci celé Moravy, tak aby obhajoval a prezentoval a diskutoval na FAČR v Praze. A to, co se zase děje ve FAČR v Praze, tak aby šlo dostatečnou formou zpátky na Moravu, docházelo tady k vzájemné diskusi a zase výstupy šly zpátky. Taková vzájemná interakce mezi Prahou a Moravou, která do zde do teď nebyla.

 

A já vám jenom řeknu, o co se zase snažíme tady před volbami do vedení Okresního fotbalového svazu Vsetín, které se snad už na čtvrtý pokus nebo třetí pokus uskuteční 8. dubna, pokud to situace dovolí, tak my i prostřednictvím našeho portálu podporujeme jak některé dosavadní kandidáty ve výkonném výboru Okresního fotbalového svazu Vsetín, včetně předsedy, kteří si myslíme, že dané problematice rozumí a odvedli dobrou práci, tak jsme ve spolupráci s kluby, když to řeknu v uvozovkách, vygenerovali mladé schopné kandidáty, kteří by do výkonného výboru přinesli nový drajv a právě byli tou spojkou, o které vy mluvíte. To znamená, že oni by dále na úrovni výkonných výborů Okresního fotbalového svazu Vsetín jako noví lidé a potažmo potom na Krajském fotbalovém svazu Zlín, kde by měl okres Vsetín samozřejmě své dva zástupce ve výkonném výboru, aby oni byli tím komunikačním kanálem, o kterém vy mluvíte, to znamená propojení okres, kraj, klub.

 

Ano, takto by se to líbilo i mně. Bylo by to skvělé.

 

Otázka je, jak dopadnou volby, je to demokracie.

 

Jenom mi řekněte pro moji zajímavost, máte vícero kandidátů na předsedu a máte vícero kandidátů na členy výkonného výboru?

 

Máme dva kandidáty na předsedu a pro čtyři členy výkonného výboru máme deset zájemců. To znamená, že máme celkem pestrou a širokou paletu kandidátů. Teď do těch voleb do vedení OFS Vsetín.

 

Takhle by měly vypadat demokratické volby. Já jsem do toho šel i za očištění fotbalu. Vyzývám všechny, aby si vybrali více kandidátů, jak na předsedu, tak na členy, aby proběhly demokratické volby. A zejména tímto bych chtěl poprosit všechny kluky a holky na Valašsku, aby nešly způsobem, že by negativně ovlivňovali nějaké kandidáty, ale naopak každý kandidát by měl mít nějaký svůj program, který by měl obhajovat, a měl by jít takovou tou pozitivní cestou: „Já jsem ten a ten kandidát, mám ten a ten program a za tím si stojím.“

 

A ať volba rozhodne.

 

Ať volba rozhodne.

 

Poslední téma našeho příjemného povídání. Obecně bych se spíše zeptal, jak vnímáte, jestli pozitivně, nebo negativně, že se s postupem času blížící se valné hromady Fotbalové asociace vyskytují různé skupiny, které chtějí kandidovat na různé posty pod záštitou různých osobností. Jmenoval bych tři skupiny. Skupina kolem Karla Poborského, skupina kolem Vladimíra Šmicera a skupina kolem Martina Mulače. Tak obecně je to pro výběr demokratický a změny, je to dobré, že tolik skupin má zájem kandidovat, nebo je to špatné? Jak to vnímáte v obecné rovině?

 

Velmi si vážím toho, že vůbec někdo byl ochoten vystoupit z davu a postavit se proti současné struktuře. Je v podstatě úplně jedno, jak se taková skupina jmenuje nebo nazývá a pokud to myslí dobře s očistou českého fotbalu a má jenom ty nejlepší úmysly, tak to jenom vítám a bylo by dobré, aby takových iniciativ bylo co nejvíce. Co se týká skupiny kolem Karla Poborského, tak pro mě to je zatím poměrně nečitelné, protože já pořád, i přesto, že Karla osobně neznám, tak ho vnímám jako zástupce stávající struktury FAČR, to znamená, on dlouhá léta opravdu pracoval s pány Malíkem, Berbrem, Paulym a například s Miroslavem Libou, velmi kontroverzní osobou Středočeského kraje. 

 

Osobně, když jsem do své kandidatury šel, tak jsem chtěl a stále si za tím stojím, aby ve vedení FAČR byly osoby, které přichází zvenčí. Aby to nebyly osoby, které tam ty roky FAČR řídí, protože ho neřídí dobře a neřídí ho poctivě a myslím si, že by mělo dojít minimálně ve vedení FAČR k zásadním změnám. Co se týká iniciativy F-evoluce, Vláďa Šmicer a další, myslím si, že máme k sobě hodně blízko z hlediska myšlenek očištění českého fotbalu. Kluky některé znám, ať už to je Vláďa Šmicer, jsme spolu v relativně pravidelném kontaktu, Ondra Lípa nebo i Tonda Barák, úžasný člověk, jeden z největších odborníků na mládež a na výchovu talentované mládeže, takže tato iniciativa je mi velmi blízká a hrozně moc bych klukům přál, aby se jim podařilo naplnit jejich cíl, aby si samy okresy zvolily ty nejlepší, nejšikovnější kluky mezi sebou a ti potom poctivým způsobem volili na velké valné hromadě. A co se týká pana Mulače, tak to je jméno, které jsem možná zaslechl v tisku, ale vůbec toho člověka neznám, a proto jej nedokážu vůbec hodnotit.

 

Pane Salači, děkuji moc za příjemné povídání, na závěr bych vám za nás za všechny popřál mnoho úspěchů ve vaší práci, pokud možno úspěšnou kandidaturu, protože ty vaše myšlenky mně osobně některé zaujaly a když jsem si je mohl porovnat s tím, jak děláme fotbal v našem okrese, tak je to pro mě blízké a sympatické nahlížení na náš amatérský fotbal. Děkuji moc.

 

Děkuji mockrát, i já se loučím s vámi a děkuji, že jsme si měli možnost popovídat a přeji vám hrozně moc úspěchů a štěstí právě ve volbách, které vás teď čekají 8. dubna na OFS Vsetín a připomínám, že následně máte 28. dubna volby i do kraje, takže i tam bych byl rád, aby to dopadlo ku prospěchu fotbalu, fotbalu odspodu, aby se i váš okres a kraj ubíraly dopředu mílovými kroky. A velice rád s vámi, s dalšími kluky z vašeho regionu, budu debatovat případnou změnu v českém fotbale.

 

Děkuji, na shledanou.

 

Děkuji, na shledanou.